Tentokrát se nepodíváme jako obvykle na další recenzovanou studii, ale na jakousi analýzu všech dostupných informací o složení i účincích takzvaných Covid vakcín.

Zkušený toxikolog je dalším z rostoucí řady odborníků, kteří varují před další aplikací mRNA „vakcín“ – a to nejen těch proti Covidu. Mezitím se totiž na téže platformě začínají vyrábět i další „vakcíny“ s představou, že časem se budou mRNA podávat proti všem nemocem.

Zajímavý je i fakt, že tento toxikolog zpočátku uvěřil systému a nechal si injekci aplikovat. Teprve poté, co záhy po injekci nastoupily vedlejší účinky, se začal více zajímat o to, jaké je složení těchto přípravků…

Světoznámý toxikolog varoval, že miliony lidí, kteří dostali „vakcíny“  mRNA proti Covidu, utrpěly ničivé poškození zdraví, včetně jeho samotného.

Toto mrazivé varování vydal docent farmakologie a toxikologie na Univerzitě Západní Austrálie, Dr. Phil Burcham.

V ostré kritice publikované v aktuálním květnovém vydání časopisu Quadrant  Burcham nastoluje naléhavé otázky ohledně chemického složení a bezpečnostního testování „vakcín“ mRNA proti Covidu.

Burcham čerpá z první ruky ze zkušeností s poškozením zdraví, interní farmaceutické literatury a desetiletí toxikologické vědy. Tvrdí, že nasazení technologií mRNA-LNP ignorovalo dobře známá rizika spojená s touto formulí.

Injekce mRNA proti Covidu také vystavily pacienty nevalidovaným toxickým pomocným látkám a vyhnuly se přísnému předklinickému hodnocení.

Burchamův článek s názvem „Zraněný toxikolog se zamýšlí nad vakcínami proti COVID-19 s mRNA (část II)“ zkoumá molekulární architekturu platforem mRNA-lipidových nanočástic (LNP).

Tvrdí, že závažné a rychle se objevující toxicity, které zažívají tisíce Australanů, pramení nejen z imunitních reakcí na spike protein, ale také ze syntetických materiálů použitých k výrobě systémů pro podávání LNP.

Přední profesor poznamenává, že jeho vlastní poškození trojklanného nervu bylo způsobeno „vakcínou“ s mRNA proti covidu.

Mezi tyto syntetické materiály používané k výrobě systémů pro dodávání LNP patří:

  • Ionizabilní lipidy (např. SM-102, ALC-0315)
  • PEGylované lipidy
  • Nepřirozeně modifikované nukleotidy (např. pseudouridin)

Burchamova ústřední teze je, že mRNA vakcíny byly postaveny na nestabilních molekulách se sedmi dobře známými slabostmi.

Vysvětluje, že chemici se snažili tyto nedostatky napravit spíše pomocí rizikových pomocných látek než strukturálním redesignem.

Ačkoliv sama o sobě není empirickou studií, esej do značné míry čerpá z:

  • Burchamovy osobní toxikologické praxe a vedlejších účinků způsobených očkováním
  • Publikované literatury z oblasti toxikologie a farmakologie (např. Liu, Vaccines, 2019)
  • Odhalení Ryana Crosse z roku 2021 v Chemical & Engineering News
  • Nezveřejněné obavy týkající se biodistribuce z vlastních regulačních dokumentů společnosti Pfizer

Díky tomu je tento článek hybridem odborného komentáře, hypotézy farmakovigilance po uvedení na trh a forenzního přezkumu zanedbávané preklinické vědy.

Ve své detailní analýze Burcham odhaluje hluboké nedostatky ve farmakologickém ověřování složek LNP používaných ve vakcínách mRNA proti Covidu.

mRNA lipidy ani od společností Pfizer, ani od Moderny nebyly před jejich masovým uvedením na trh podloženy robustními toxikologickými daty.

Navzdory jejich klíčové roli v dodávání mRNA těmto ionizovatelným lipidům chyběly transparentní předklinické informace o bezpečnosti.

Podle zprávy vědeckého novináře Ryana Crosse z roku 2021 zasvěcené osoby uznaly, že většina kandidátů na LNP selhala na zvířecích modelech.

Tato data se však nikdy nedostala do veřejné sféry. Oba výrobci vakcín odmítli rozhovory o svých procesech výběru lipidů, což dále zpřehlednilo již tak nejasné předpoklady o bezpečnosti.

Burchamův argument pro akutní chemickou toxicitu vychází ze znepokojivých vzorců rychle se objevujících neurologických symptomů.

Mezi tyto příznaky patří i jeho vlastní zkušenost s okamžitou bolestí trojklanného nervu po injekci. Tvrdí, že nástup příznaků je příliš rychlý na to, aby byl zprostředkován imunitou.

Důsledek: LNP mohou vyvolat farmakologické poškození odlišné od široce diskutovaných mechanismů řízených spike proteiny.

Burcham na podporu toho odkazuje na praktického lékaře, který údajně za jediný rok přivolal více sanitek kvůli reakcím na mRNA vakcínu než za deset let standardního očkování.

Tvrdí, že takové případy nejsou ojedinělými náhodami, ale svědčí o širším signálu.

Burcham tvrdí, že kromě akutních reakcí samotná architektura vakcín s mRNA-LNP odporuje dlouhodobě zavedeným normám medicínské chemie.

Kritizuje rozhodnutí kompenzovat velikost, náboj a imunogenicitu mRNA exotickými formulacemi.

Tyto formulace se spoléhají na PEGylované lipidy a syntetické nukleotidy, které s sebou nesou nezávislá rizika toxicity.

Je známo, že alergie na PEG způsobují přecitlivělost a modifikované báze, jako je pseudouridin, sice zlepšují stabilitu mRNA, ale mají toxikologické paralely se staršími antivirovými léky spojenými se steatózou jater, pankreatitidou a poškozením svalů.

Vývojáři LNP neposkytli studie biodistribuce radioaktivně značených (horkých) látek ani toxikologické studie nejhorších případů u velkých zvířat, čímž obcházeli ochranná opatření, která by dříve bránila masovému používání těchto produktů u zdravých populací.

Burcham dochází k závěru, že systematická biodistribuce LNP – nyní dobře zdokumentovaná – porušuje základní bezpečnostní kritéria a podle předpandemických regulačních norem by tyto produkty diskvalifikovala.

Burchamova kritika odhaluje znepokojivý vzorec regulačních zkratek a neprůhledných korporátních praktik:

  • Nebyly publikovány žádné bezpečnostní studie týkající se clearance ionizovatelných lipidů, akumulace v orgánech nebo metabolických vedlejších produktů.
  • Žádné transparentní a recenzované zdůvodnění pro volbu SM-102 nebo ALC-0315 oproti bezpečnějším alternativám.
  • Neprobíhá systematický screening složek LNP na dlouhodobou bezpečnost u populací se známou alergickou, neurologickou nebo mitochondriální predispozicí.

Ještě znepokojivější je Burchamovo tvrzení, že společnosti a regulační orgány nedokázaly předvídat nejhorší možný scénář „vnitřní dávka ≈ 100 %.“

V tomto scénáři veškerý injekční materiál vstupuje do krevního oběhu a potenciálně cílí na citlivé tkáně, jako je srdce a mozek.

Esej Phila Burchama o kvadrantu je vzácným příkladem toxikologické introspekce z nitra biomedicínského establishmentu.

To vyvolává složité otázky ohledně bezpečnosti mRNA vakcín již od jejich návrhu, neprůhlednosti vývoje lipidových nanočástic a nerespektování dlouhodobě zavedených poznatků medicínské chemie.

Pokud je Burchamův popis správný, pak miliony lidí, zejména těch, kteří hlásili náhlý nástup nebo přetrvávající neurologické příznaky, mohly být poškozeny nejen samotným spike proteinem, ale i samotnými materiály použitými k jeho podání.

Důsledky pro regulační reformu, odškodňování za škody způsobené očkováním a transparentnost farmaceutické společnosti jsou zásadní.

Tyto obavy však zůstávají ze strany globálních regulačních orgánů nedostatečně prozkoumány.

Dokud nebudou přímo řešeny v rámci veřejně přístupného, ​​recenzovaného výzkumu, veřejnost si bude klást otázku, zda ve spěchu s nasazením nových technologií mRNA nebyla obětována bezpečnost.

 

ZDROJ

Zpracoval: Necenzurovaná Pravda